Šumava – podzim 2024

 Fotografovat Šumavu je výzva. Pro mě fotografovat Šumavu znamená nalézat něco, co mám v sobě již dlouho zakódované z dětství, z období vojenské základní služby a z četby knih o "Králích" Šumavy. Snažím se prokouknout Šumavu mým vnitřním okem.

Na letošní podzimní setkání na Filipově Huti v hotelu Hájenka jsem vyjel se Zdeňkem Burešem. Po vzoru druhé klubové party, která jela fotografovat Krkonoše a tamní vodní toky jsme splnili podmínku mít v autě "broďáky". Přibrali jsme Jana Volného. Cestu na Šumavu jsme si zpříjemnili návštěvami pozoruhodných míst. Starý židovský hřbitov u Kamenice nad Lipou a kamenný obloukový most z konce 18. století u Staré Hlíny přes rybník Vítek. Zvláště při průjezdu Jižními Čechami si uvědomuji, jaká jsme mostová velmoc. Od mostu jsme pak přejeli do Římova k Poutnímu areálu. A pak už nás čekala Vltava a její kouzelné okolí. Klášter ve Vyšším Brodě a úžasný přírodní úkaz Čertova stěna. Pokud se tam člověk nezřítí a nenatluče si nohy a záda, užije si to tam. V intenzivním zapadajícím slunci jsme ještě stihli vršek nad Želnavou s vyhlídkou na vltavské meandry.

První fotografování při východu slunce jsme si užili na loukách kolem bývalého Zhůří. Léty osvědčené místo. Po hotelové snídani, kterou bych nejraději konzumoval až do hotelové večeře naše malá skupinka zacílila na Jezero Laka. Barevně oděná cesta prozářená sluncem dodala našemu výletu a fotografování mírný nádech kýče, ale dalo se vidět hodně jedinečných momentů. Páteční večer byl, jako vždy, věnován prezentaci dovezených fotografií. Byl jsem požádán Vláďou Kuncem o hlavní prezentaci. Nebylo to pro mě jednoduché, ale jsem rád, že jsem tím prošel. Uvědomil jsem si mnohem víc soudržnost všech, kteří se tam sešli pro svůj zájem o fotografování.

Druhý den jsme se Zdeňkem a s Janem bloudili zamlženou Šumavou, ale i v mlze jsme našli tajemné místo Pustina (Šumavský rozcestník: Zmizelá Šumava, Doktor na koni) Poté jsme ještě obhlédli hradlový most – Rechle na Vydře a okolí soutoku Vydry a Hamerského potoka. Nedělní rozbřesk jsem strávil na louce vedle hotelu. Byl to pro mě sice od noh mokrý, ale jinak pěkný a hluboký prožitek.

Cestou zpět jsme se prošli úžasnou historickou alejí kolem Velké stoky u městyse Štěkeň. Prozíravé dílo bývalých majitelů panství. Přejeli jsme dva významné mosty, Stádlecký a Podolský a po krátké zastávce u poutního místa v Klokotech jsme ujížděli domů stahovat nafotografovaná data z paměťových karet v našich fotoaparátech.

Co ve své hlavě udržel a zapsal Vojta Zikmund